ZEL(e)NÉ LISTY

Sterculiaceae – čeleď pro sukulentáře, bonsajisty, parkové architekty či dřevorubce

Fotografie 1:

1. Sterculia africana

2. Sterculia rogersii

.............................................

Asi jste si už na tomto webu zvykli na to, že častěji píšeme o kytkách zatím méně známých a tím i méně pěstovaných. Ne, že bychom se cíleně klasickým sukulentům vyhýbali, ale prostě nám jde trochu o vlastní dobrodružství s něčím novým a hlavně o prezentaci světa sukulentů v jeho plné šíři, aby si pak každý budoucí pěstitel mohl najít to své, jeho oku nejvíc lahodící.

Mezi zatím méně známou, ale zcela jistě perspektivní skupinou sukulentů jsou xerofytní dřeviny z čeledi Sterculiaceae (české pojmenování čeledi raději vynechám, zvídaví si dohledají sami). Na to, jaké zajímavé pachykaulní a jiné rostliny obsahuje, je překvapivé, že česká literatura je poměrně hodně pomíjí. Některé z nich se však občas objeví v nabídkách evropských obchodníků buď jako rostliny, nebo jako semena.

Trochu taxonomie – čeleď Sterculiaceae patří spolu s dalšími a zřejmě pro sukulentáře a bonsajisty známějšími čeleděmi Bombacaceae (Adansonia, Bombax, Ceiba, Pseudobombax a další) a Malvaceae (Abutilon, Hibiscus a další) do řádu Malvales – slézotvaré. Zmiňovaná čeleď má kolem 70 rodů a 1200 druhů. Ty jsou rozptýlené po celém světě, hlavně v bezmrazých zónách. Významnou skupinou jsou kulturně využívané rostliny (Theobroma – kakaovník a Cola-kolovník), další jsou hojně využívány jako zahradní a parkové dřeviny (Commersonia, Dombeya, Lasiopetalum, Thomasia) a jistá malá část má sukulentní znaky. Jsou to pochopitelně rostliny ze sušších oblastí s občasnými srážkami, kterým se tyto druhy dokázaly přizpůsobit. Ještě si neodpustím jednu poznámku k taxonomii, vztahy mezi příbuznými čeleděmi a jednotlivými rody jsou celkem zamotané, každou chvilku je to jinak a je téměř jisté, že i v blízké budoucnosti dojde k dalším přesunům.

Sukulentářsky nejznámějším rodem v čeledi Sterculiaceae je bezesporu rod Brachychiton. Jeho zhruba 31 druhů roste v Austrálii a na Nové Guinei, z nich je nejvíce pachykaulní Brachychiton rupestris, výrazné „lahvovitosti“ dosahuje i B.australis a B.compactus. Další druhy využívají bonsaisté.

Druhým rodem obsahujícím pachykaulně tvarované druhy je pantropická Sterculia. Ta má celkem přes 300 druhů, ale jen malá část vykazuje výraznou sukulenci . Tyto druhy však stojí opravdu „za to“. Eggliho encyklopedie uvádí 4 druhy s pachykaulním kmenem – S.africana, S.alexandrii, S.murex a S.rogersii. Občas se u nás objeví i rostlinky Sterculia quinquelobata. Tyto druhy rostou v přírodě v jižní až střední Africe, logicky v suchých oblastech. Občas se na tyto druhy nechá narazit v nabídkách semen specializovaných firem. Když jsem v letošní nabídce fy Koehres narazil na semena Sterculia rogersii, neváhal jsem ani chvíli. Sice jsem v nějaké úspěchy nedoufal, ale semínka překvapila (klíčí) a semenáčky ještě víc (jsou úžasné). Navíc aspoň podle dostupné literatury tento druh vyniká červenavou borkou. Nemohu ještě zapomenout na jeden druh – Sterculia urens z Indie, o kterém loni na ZL svěže (jak jinak) psal kamarád B.P.Vrškový.

I v dalších rodech čeledi Sterculiaceae se čas od času objeví nějaký sukulentní skvost – jako například rod Firmiana pro změnu z Asie a v něm nádherná Firmiana colorata, kterážto kytka byla loni k zakoupení u jednoho šikovného českého obchodníka. Tyto a další rostliny jsou předurčeny stát se v budoucnu ozdobami jak sukulentních sbírek tak i kolekcí orientovaných na sukulentní bonsaje.

Poslední poznámka k čeledi Sterculiaceae - na poslední chvíli jsem byl upozorněn na rod Hildegardia, který má mít kolem 12 druhů, opět z celého světa (od Kuby přes Afriku, Madagaskar,Indii, Filipína až do Austrálii), mezi nimiž jsou prý nádhery převeliké. Je tedy se na co těšit.

Vím, že jsem se tímto článkem opovážil nahlédnout přes plot do „krakonošovy zahrádky“, tedy někam, kde jsou pány jiní pašáci a odborníci, specializovaní na tyto a podobné dřeviny. Budiž mi odpuštěno za tuto troufalost, ale tam kde specialisté mlčí, laici promlouvají…..J.

Fotografie 2:

Sterculia quinquelobata