ZEL(e)NÉ LISTY

Malý pokus o přehled rodu Orostachys              F.E.L.Fischer ex Berger

Fotografie 1:

1. O. erubescens

2. O. fimbriata

3. O. iwarenge

4. O. chanetii

.................................................

Teď u nás ve skleníku nastupuje období kvetení zimních rostlin. Jsou to většinou jihoafrické záležitosti s opačným režimem růstu, v naší sbírce jde hlavně o cibuloviny. Protože jsme teď oba po dokončení Cibulománie celkem přecibulováni, směřují naše zraky i objektiv fotoaparátu do jiných koutů skleníku i zahrady. Tím vysvětluji, proč se letos v zimě na ZL nových článků o cibulích nedočkáte.

Měl jsem před týdnem velice příjemný (snad oboustranně) telefonní rozhovor s paní Jiřinou Doležalovou. Je to velká (a známá) nadšenkyně přes netřesky a další příbuzné rody. Mezi řečí jsem si vzpomněl na naši dávnou vzájemnou domluvu, že spolu napíšeme článek o orostachysech. Oba toho ale v posledních letech máme až přespříliš a tak někdy podobné domluvy a sliby zapadají ve víru neodkladnějších akcí až do zapomnění. To pochopitelně není dobře a člověku z jejich znovuobjevení může být i trapno, proto jsem si řekl, že aspoň začnu, abychom někdy v budoucnu spolu s Jiřinou mohli pokračovat.

Rod Orostachys (česky hornoklasec, rusky gornokolosnik) patří do čeledi Crassulaceae, podčeledi Sedoideae, a je důkazem toho, že nejen jihoafrické kytky to mají v současnosti taxonomicky těžké. Jednak přesouvání celého rodu do jiného rodu, dále slučování s dalšími rody a nakonec i velké spory jednotlivých botanických škol o počet druhů. Ten kolísá nejčastěji mezi 12 až 15 druhy, ovšem některé prameny vypočítávají přes 30 taxonů. Navíc je klidně možné, že další nálezy z odlehlých částí Sibiře, Číny a Koreje mohou ještě s počty druhů zamíchat.

Budu se přidržovat ověřenějších a uznávanějších zdrojů, abych se v tom moc nezamotal. V současnosti se botanici shodují na tomto vnitřním uspořádání rodu Orostachys: sekce Orostachys a sekce Schoenlandia. Ta první sekce se dále dělí na subsekci Orostachys a subsekci Appendiculatae. Ta druhá sekce vznikla přiřazením původně samostatného rodu Kungia.

Vezmu to odzadu. Do sekce Schoenlandia se řadí 2-3 druhy s původem v Číně – O. aliciae, O. schoenlandii a O. stenostachya. Do subsekce Appendiculatae patří druhy s výraznou špičkou (případně jiným chrupavčitým útvarem) na konci listů – O. cartilaginea, O. fimbriata, O. japonica, O. minuta, O. spinosa, O. thyrsiflora a pravděpodobně i O. chanetii a O. sikokiana. Nakonec jsem si nechal tak trochu nejzamotanější subsekci Orostachys, do které patří druhy bez špiček na konci listů, tedy většinou se širšími lístky se zaoblenými konci. Uvedu výčet druhů, který je ale u každého autora jiný, neuznávají se vzájemně některé taxony, nebo se řadí jako poddruhy či variety a podobně. Ale dá se zhruba akceptovat tento seznam: O. aggregata, O. boehmeri, O. furusei, O. gorovoi, O. iwarenge, O. malacophylla (s několika poddruhy a varietami), O. maximowiczii a O. paradoxa.

Vím, že mě může napadnout skoro každý, kdo se opře jen o jeden pro něj svatý zdroj informací. Ale nějaké rozdělení a přehled více-méně platných druhů je na stole a je možné o nich začít diskutovat. Je to prostě začátek shánění dalších poznatků a hlavně dalších zatím u nás nepěstovaných druhů tohoto zajímavého rodu.

Na závěr ještě pár drobných poznatků o pěstování orostachysů. Začátečník v podstatě předpokládá u všech druhů rodu jejich významnou mrazuvzdornost až nezničitelnost. Není tomu tak u všech a některé druhy, které nepochází z extrémnějších podmínek, končí s mrazuodolností u nuly, některé jsou háklivé i na ni. Je si potřeba hlavně s pomocí internetu dohledat původ rostliny v přírodě a dovodit pravděpodobné klimatické prostředí její domoviny. Tomu pak přizpůsobit pěstování konkrétního orostachysu (i když jsou ženského rodu). Další specifikum orostachysů je jejich monokarpičnost, to jest že po okvětu mateřská rostlina odumírá. I s tímto významným faktem je třeba počítat a hlavně na počátku se postarat o dostatek potomstva. J.

Fotografie 2:

1. O. spinosa, Pamir

2. O. minuta

3. O. sp. aff. spinosa, Mongolia