Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lichozpeřené listy operculicaryí

15. 6. 2014

 

Lichozpeřené listy operculicaryí

operculicarya-1s.jpg

    

Fotografie 1:

1. Listy O. decaryi

2. Listy O. hyphaenoides

3. Listy O. hirsutissima

4. Listy O. aff. borealis

....................................................................

Většina mých článků na „Zelných“ je takzvaně „ranních“, píšu je, když nemůžu ráno dospat a mám přitom docela jasnou hlavu (a k tomu pravděpodobně maximální testosteron). Dnešní článek je naopak z té menšiny „večerních“ článků, kdy po celodenním víkendovém pracovním ruchu usedám k pécéčku a uvědomuji si, že naši čtenářové čekají a my zatím nic nenapsali. Nemám rád věci na poslední chvíli nebo pod tlakem ( to se mi pak moc nedaří), ale po dlouhé autorské pauze způsobené budováním naší nové zahradní stavby si uvědomuji, že jsem ale opravdu už dlouho nic pro ZL nenapsal. Témat všelikých se mi v kebulce honí dost, kytičky inspirují na plné pecky, ale toho času a klidu se nějak nedostává. Pokusím se to tedy na poslední chvíli dohnat takovým netypickým článkem na téma – zelené listy madagaskarských dřevin jednoho zajímavého rodu.

Takže téma je dáno. Zpeřené listy (neboli Folium pinnatum) je poměrně časté uspořádání listů u spousty pohledných dřevin. Existuje v několika podobách – lichozpeřené, sudozpeřené, přetrhaně zpeřené a dvakrát (či více) zpeřené. V zásadě jde o složený list s lístky vyrůstajícími ve dvou řadách proti sobě. Pokud jsou tyto zpeřené listy malých až submalých rozměrů, jde o krásnou hříčku přírody vhodnou k obdivovaní a pěstování. To je právě případ oblíbeného rodu Operculicarya.

Každý sukulentář zná atraktivní drobnolistou dřevinu Operculicarya decaryi H.Perrier, původem z velkého areálu jižního Madagaskaru. Na ZL jsme už o ní také psali. Kdysi to byla převeliká vzácnost, dostupná pouze jako řízkovanec (buď kořenový nebo větvičkový), dnes už jsou k dostání i semenáčky ve velkých počtech i rozumných cenách. Tím, že tento druh roste na velkém areálu, je právě v listech zajímavě variabilní, na fotce představujeme klasickou formu z naší sbírky, existují ale i další.

Druhým druhem v naší sbírce je Operculicarya pachypus Eggli z extrémně suchého severozápadního Madagaskaru, který je sice růstově poměrně odlišný od O. decaryi, ale zrovna v listech moc rozdílů nenajdete. Léta jsem pěstoval semenáč od p. Tomandla z Prostějova, letos jsem k němu přikoupil druhý „domorodý“ exemplář.

Jako třetí druh k nám přibyl jako dárek řízeček od slovenského dřevíčkáře Puka Vrškového, z něhož se vyklubal pravděpodobně vzácný druh ze severního Madagaskaru – Operculicarya borealis Eggli. Tady už je těch odchylek ve vzhledu pinátních listů podstatně více - viz foto.

Čtvrtým přírůstkem byl opět dárek od přátel z Moravy, tentokrát pro změnu semenáč - Operculicarya hirsutissima Eggli, který roste ve středním Madagaskaru v oblasti Ihosy a má ze všech našich druhů největší listy. Mnoho té avizované chlupatosti tam nenajdete, přesto jsou listy poměrně typické.

Na konec jsem si nechal největší krasavici, aspoň co se listů týče. Mnoho let jsem po ní toužil, celý rok jsem vedl složitá jednání a pak opět náhoda plus šťastná konstelace nás k sobě přivedly. Onou vytouženou a splněnou je Operculicarya hyphaenoides H. Perrier z jihozápadu Madagaskaru. Lichozpeřené lístky tohoto bachratého pachykaulu jsou pastvou pro oči každého pěstitele a jsou zároveň nejkrásnější v celém rodu. Snad vás o tom fotky letošních mladých lístků přesvědčí.

Víc druhů ve sbírce nemáme a také asi nikdy mít nebudeme. Jenom pro pořádek – aktuálně jsou to další tři platné druhy : O.gummifera (Sprague) Capuron, O.capuronii Randrianasolo+Lowry a O.multijuga Randrianasolo+Lowry. Jednu dobu do této excelentní společnosti patřila ještě Operculicarya monstruosa, s listy silně konkurující O. hyphaenoides, kterou však ostražití botanici přesunuli do rodu Commiphora ( ten by mohl být téma na další článek někdy v budoucnu).

To by mohlo být pro dnešek asi všechno, snad jsem vás nezklamal. J.

Fotografie 2 - Listy O. pachypus

operculicarya-2s.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Chyba v určení

(Zdenek Raab, 2. 11. 2015 14:10)

Pod číslem 3. Listy O. hirsutissima jsou listy druhu Poupartia sp. z Madagascaru.

Jiná cesta

(Pavel Ondráček, 31. 10. 2015 15:46)

Zdravím, nebo zkuste vlastní výsev. Mě již třetím rokem po sobě s úspěchem klíčí jak decaryi, tak i hirsutissima

moje Operculicarie decaryi

(Renáta Kaiserová, 10. 9. 2014 1:03)

nejstarší rostlinku jsem si koupila před 22 lety, jako malinkou z buclatého kořínku . Protože jsem si tehdy nemohla pořídit velkou rostlinu, neustále jsem jí stříhala větvičky a snažila jsem se jí tvarovat jako bonsaje , které jsem o 3 roky dřív začala pěstovat na lodžii. Tuto jsem ale chtěla mít doma .Fascinovaly mě její úžasné lístečky ,díky jim působil ten stromeček opravdu jako zmenšenina stromů. zhruba po 4 letech začaly na kmeni vystupovat dominantnější bouličky a mě začaly fascinovat i kořeny jako korálky navlečené na nit . V 10 letech když jsem ji přesazovala ,jsem jí ustřihla jeden kořínek , co měl vlastní malé kořínky a vypěstovala jsem synovi také jednu rostlinu , ale pro něj byla péče o ní příliš náročná a neměl místnost , kde by se nedělal průvan, proto se o ní starám já . Jen jednou jsem na ní pustila průvan a rok se mnou ,,nemluvila" opadaly jí lístky a téměř rok jí nenarostly, trucovala . Byla holá, ale jinak jí nic nechybělo, poté všude obrazila téměř najednou ,upozorňuji že jsem jí nikdy nepřestala zalévat i když v létě ji zalévám víc. Mám je obě moc ráda, ale nemám ve 4 patře paneláku možnost zakořenit řízky , ty mi pokaždé zplesniví, ale z kořene je naděje větší . Momentálně mi zakořenilo další kořenové miminko tak mi držte palce.

Je to svízel

(Radka, 16. 6. 2014 22:53)

Nohavica zpívá v písni "Když byl Pepa ještě mladý" jeden verš: Vyklíčí či nevyklíčí? Jirka od časného jara rok co rok hypnotizuje čekací pupeny všech vlastněných operkulikaryí s tímto: "Vyraší či nevyraší?" Je to pro něj docela thriller, bohužel výjimečně i se špatným koncem. Takto se s ním v minulosti rozloučila právě jedna už docela pěkná O. pachypus. Jistě chápete záři v jeho očích, když si v Praze po letech nesl novou a snad ještě hezčí. O O. hyphaenoides ani nemluvím...

Re: Je to svízel

(Emerson, 17. 6. 2014 5:54)

Svízel (galium) ve sbírce nemám, ale třpyt v očích pěstitelů, sběratelů, chovatelů, feťáků, sukničkářů a dalších koníčkářů při získání vysněného objektu dobře znám. Lístečky z holých těl burser, commiphor, cyphostem, sesamothamnů, dioscoreí atd. taky tahám očima. Ale u beiselie a operculicarií volím cestu teplého zimování se zálivkou takže listí zůstává...

V každé ruce jednu nes, furt to vidím jako dnes...

(Otík, 16. 6. 2014 18:08)

Kdo byl na letošním březnovém sympoziu (moje kamarádka ráda říká symfóniu) nemusí dále číst, protože to zažil a můj popis bude logicky nedostatečný. V předsálí najednou cosi zašumělo, šum se změnil v sykot a ten v hukot. Pak se rozzářil temný kout a jas se pomalu sunul místností. Uprostřed svítící koule se vznášel nějaký muž. Když mé oči světlu přivykly, poznal jsem, že to není J.Kristus, ale J.Maule, nesoucí si dvě právě získané operculicarie. Usiloval o ně velmi velmi dlouho a svíííízelně. No, mě by se taky moc dobře hodily. A komu ne?

Pachypuska

(Jirka, 16. 6. 2014 8:53)

Paní Evo, je to běh na delší trať, musíte se obrátit na odborníky. V našem případě je nejlépe začít u Petra Pavelky, který by Vám mohl pomoct nebo aspoň nasměrovat. V nabídkových seznamech specialistů se téměř nevyskytuje, sem-tam se objeví někde na e-bay, nebo když někdo ruší sbírku nebo umře.

Re: Pachypuska

(Emerson, 16. 6. 2014 17:48)

Ha ha, paní Evo, co vám to tu ten Maule navrhuje? Asi ho omrzela přezdívka Cifoška a chce si nechat říkat Líný Sebevrah.

jojo

(Eva Egertová, 16. 6. 2014 7:25)

Tak ta O. pachypus, ta by se mi taky moc dobře hodila. Kde by se dala zakoupit?
Cibule od Vás prosperují zdatně, list Dorstenie sp. se zvětšil třikrát. Eva