ZEL(e)NÉ LISTY

Poupartia minor (Bojer) Marchand aneb halózka k narozkám

Fotografie 1:

1. Poupartia minor na začátku sezóny

2. Vyvíjející se listy

..............................................................

Tož přestanu dělat uraženýho a rozhrnu to několikaletý neurčito kolem svý osoby. Teda když už mě letos na jaře jedna návštěvnica plzeňský výstavy pohřbívala („...on ten pan Chróstal už umřel?...“), tak to raději přiznám barvu a vstanu z mrtvých. Milí známí i neznámí, zatím je to v normále – nezdechnul sem, enem sem sa tólal po dalekých destynácyjach, kde nésó moc lidi, zato só tam pohledný sukóše, co se tak pěkně tyčijó. V sóčasnym období mě navíc začaly zajímat stromečky s drobnýma lístkama, kerym říkám halózky. A jednu takovó teďkyn tym článkem posílám temu zelenýmu hadovi Jirkovi k jeho narozkám, kerych se on, sice s hóserem na zádech, ale duševně zdráv, zase po roce dožil. Je to shodó okolností kytka, keró Jirka má ve sbírce jako operkulikáryju ale podle nás polních odborníků je to pópartyja jak vyšitá. Občas jim totiž do tý jejich „sady-lesy kolekce“ nakóknu, avšak enem dyž tam nesó, kdo by taky furt poslóchal ty jejich botanický pindy....Tož děcka, poďme na to.

Rod Poupartia je malý madagaskarský rod asi sedmi druhů z čeledi Anacardiaceae. Vzhledem jsou to tedy stromky něco mezi akácií a operculicarií. Proto zřejmě dochází k omylům a rostliny, případně semena poupartií jsou špatně pojmenovávána. To byl případ i před časem u nás distribuovaných semen Operculicarya hirsutissima. Rostlinky z nich rostou sice pohledné, jenom ty jejich listy jsou na operculicaryi příliš velké. Správná Op. hirsutissima by je měla mít mnohem menší a povrch lístků i řapíků by měl být hustě ochlupený. Bohužel se tento správný druh v kultuře téměř nevyskytuje a sehnatelnost semen či rostlin se blíží nule.

Proto muselo jít pátrání po správném zařazení této dřevinky jít hlouběji, kde se narazilo právě na rod Poupartia, konkrétněji na druh Poupartia minor. Ten by se měl v přírodě vyskytovat na jihozápadě ostrova Madagaskar, v provinciích Toliara a Fianarantsoa. Fotky jeho listů poměrně hodně odpovídají tomu, co jsem viděl u zelenáčů, včetně až neznatelného obrvení, které právě asi vedlo k omylu ve jméně. Zřejmě přání bylo otcem určení. Čas nakonec rozhodne, co z této halózky nakonec vyroste, definitivní slovo by měly mít květy, případně plody. I když to evidentně nebude tak výrazná pachykaulní záležitost jako některé slavné operculicárye, částečný sklon k tloustnutí stonku spolu s ochotou obrážet při řezu ze starších pupenů z ní přece jen dělá velmi perspektivního partnera podobně vyhlížejících teplomilných dřevin.

Takže Juráši – všechno nélepší, s tvym zdravim to už asi žádná sláva nebude, ale kóké trochu zhubnót, ať si ještě užiješ hodně nových cibulí, trichošek, orosťáků, vitácek, tykví, ceropégií, sansek, aloí, gastérek a zrovna právě i těch halózek, jako je ta dnešní pópartyja. Aby si měl jednó na svoje opravdový starý kolena o čem psať. Zdař!

V.Ch.Ch.  

Fotografie 2:

1. Báze Poupartia minor

2. Detail ochlupeného listu

3. Vrchol kmínku