ZEL(e)NÉ LISTY

Zel(e)né listy na Zavírání sezóny v Chrudimi 2012

Fotografie 1 - Na burze v hale Transporty

.....................................................................................

Chtíc-nechtíc je člověk s postupujícím věkem stále víc podřízen určitým rituálům. Mezi ně například patří rituály spojené s konci a začátky určitých období - u přírodnějších lidí odmykání a zamykání studánek, něco podobného u vodáků s vodními toky a tak dál a dál. Koneckonců mohou mezi ně patřit i různé pravidelné (a tím rituální) oslavy konců a začátků roku, taktéž životní kulatiny a nakonec vlastně i křtiny (či vítání občánků) a pohřební obřady. My sukulentáři, kaktusáře nevyjímaje, máme takové dva hlavní pravidelné každoroční rituály – Otevírání sezóny ve Dvoře Králové v květnu každého roku a pak koncem září Zavírání sezóny v Chrudimi.

Do Chrudimi jezdíme zhruba od roku 2000, aktivně se účastníme prodeje od roku 2005 a jako Zelné listy jsme na Zavírání od roku 2007, takže letos vlastně pošesté. Zažili jsme zde hodně, myslíme si, že vlastně i možná nejsilnější ročníky (nejpočetnější burzy z hlediska návštěvníků). Chrudimská burza pořád rostla a rostla, až narazila na svůj strop. Víc prodejců se prostě do těchto prostor nevejde, i když některé prodejní stánky se objevují i v blízkém okolí jídelny bývalé Transporty, kde burza probíhá. Dost možná, že i zájemců o poslední možnost něco sukulentního před zimou nakoupit v posledních letech mírně ubylo. Přesto zůstává chrudimská burza gigantickou a rituální záležitostí pro celou střední sukulentářsko-kaktusářskou Evropu.

Je to každý rok o plánování, o velkých přípravách, dlouhé cestě do Chrudimi a pak už páteční odpoledne u Pavlíčků, kdy začíná to mačkání rukou, plácání po ramenou, někdy i objímání a líbání. Všichni se vlastně za ty roky navzájem známe, jen sem tam nějaká tvář ubyde či přibude. Tím, že se vlastně vídáváme zřídka, těšíme se na sebe a nejdeme si ty 2-3 dny na nervy. Spíš se pořád povídá a povídá, taky se občas musí svlažit hrdlo či dodat energii unavenému tělu nějakou tuhou stravou. Hlavní den setkání je pochopitelně až sobota, kdy na akci dorazí hlavní davy. To se pak brzo vstává (každý rok nějak o chvilku dřív) a naváží se kytky na burzu. Celkově jsou to zcela jistě tuny a tuny zeleného materiálu, kaktusy historicky vedou, ale sukulenty je statečně dohánějí. Začátek burzy je nenápadný, lidí stále přibývá , proud lidí mezi prodejními stoly houstne a mezi desátou až jedenáctou je to fakt, ale fakt hustý. I ten největší zmlsanec vždy něco neodolatelně lákavého v nabídce objeví a pak se prodírá davem s igelitkou, košíkem, bedničkou a jinými vhodnými přepravkami. Kromě hlavního prodeje probíhá v zákulisí stolů i rozsáhlá naturální výměna, kdy se předávají slíbené a domluvené dárečky.

Zelné listy už několik let vozí do Chrudimi jen samé šílenosti, klasické sukulenty tak necháváme doma nebo ostatním. Protože jsme všechny ty roky stále na stejném místě u sloupu s umyvadlem, trousí se k nám každý rok spřízněné duše, které trefí a ví, co u nás mohou čekat. Máme tak maximálně 3-4 květináčky od druhu, jde nám o co největší pestrost a trochu toho každoročního překvapení s nějakými novinkami. Povětšinou jsou to přebytky z našich výsevů, vlastně záměrně na obchod nic nepěstujeme. Občas někdo přinese i nějaké překvapení pro nás a tak, pokud je to možné, rádi „házíme řeč“ se známými i neznámými, kteří se u našeho stolu zastaví. Dřív jsme stíhali si celou burzu aspoň jednou projít, dnes je to bohužel jen o krátkých sprintech za konkrétním cílem, když se dovíme od ostatních o nějakém špeku, bez kterého nemůžeme žít.

V poledne zjistíme, že se nám nějak divně točí hlava a objevíme, že jsme několik hodin neměli nic v ústech. A tak se jako jedni z posledních rychle ve stoje najíme místního solidního řízku s bramborem a začínáme balit zbytky rostlin z prodeje a pak ty následky výměnného obchodu a našich nákupů. Protože téměř každý rok spěcháme nazpět, začíná kolem třetí, čtvrté opětné drcení rukou, objímání, utírání zaslzených očí a loučení se s největšími přáteli. Většina účastníků je už v tomto čase dávno v místním kinosále na přednáškách. Tam se nám ovšem podaří probojovat jen zřídka. Dokoupíme poslední pěstovací nezbytnosti v obchodě Lídy Pavlíčkové a povětšinou přes nějakou blízkou či vzdálenější sbírku (letos to byl obzvláště mlčenlivý Tomáš Bíma  ) vyrážíme s uzavřenou letní sezónou vstříc té otevírající se zimní. Bylo to letos v Chrudimi opět naprosto skvělé. J.

Fotografie 2 - Před budovou Transporty

Fotografie 3 - U Pavlíčků